Messerschmitt Me 209V-4 1/72

Ve třicátých letech minulého století, v době znovuvyzbrojování, se Německo snažilo prezentovat svou vojenskou sílu i za pomoci překonávání leteckých rekordů. Státem podporované úsilí přineslo množství nových rekordů, včetně toho nejprestižnějšího, světového rychlostního rekordu. Zajímavé je, ale že o vavříny vítězství mezi sebou soutěžily dvě firmy, Heinkel a Messerschmitt.

   Když 11. listopadu překonal Messerschmitt Bf 109 V13 s pilotem Dr. Hermannem Wursterem světový rychlostní rekord pozemních letadel, již se u Heinkelu pracovalo na rekordním stroji He 100. Rekord Bf 109 V13 překonal nejprve Ernst Udet v He 100 V2 a Hans Dieterle 30. března 1939 v kabině He 100 V8 překonal nejen rekord  pozemních letadel, ale získal rychlostí 746 km/h i rekord absolutní, do té doby držený italským plovákovým letoumem Macchi Mc.72. Messerschmittova odpověď přišla vzápětí. Fritz Wendel stanovil světový rychlostní rekord na 755,138 km/h. Messerchmittův rekordní letoun byl propagandou označen jako Me 109R a vydáván za upravenou sériovou stíhačku Bf 109. Ve skutečnosti ale šlo o zcela jiný letoun. Ten byl konstruován pod označením projekt 1059 a RLM mu přidělilo označení Me 209. Rychlostní verze byla navržena jako malý dolnoplošník se zatahovacím podvozkem a kabinou umístěnou za křídlem. Byla poháněna motorem Daimler-Benz DB601. Motor byl chlazen vodou pomocí povrchových chladičů v křídle. Z povrchových chladičů se voda částečně odpařovala a zásoba chladicí kapaliny vydržela jen na třicet minut letu. RLM objednalo stavbu tří rychlostních prototypů a dalších prototypů vojenské stíhací verze.

   První prototyp Me 209V-1 (Wr.N. 1185) D-INJR vzlétl 1. srpna 1938 v kabině s Dr. Ing. Hermannem Wunsterem s poloviční zásobou paliva a chladícího média. Hned při prvním letu se projevily problémy s motorem, chlazením, stabilitou a dalšími závadami. Ani druhý prototyp Me 209V-2 (Wr.N. 1186), zalétaný 8. února 1939, nelétal lépe. Navíc 4. dubna 1939 havaroval a byl zničen. Protože v té době překonal He 100V-8 světový rychlostní rekord, veškeré práce se soustředily na přípravu Me 209V-1 k rekordnímu letu. Stroj dostal speciální motor DB-601 ARJ, byla zvětšena svislá ocasní plocha a stroj dostal lesklý modrý nátěr. 26. dubna 1939 překonal Fritz Wendel světový rychlostní rekord, který vydržel až do roku 1969, kdy jej překonal upravený Grumman F8F-2 Bercat Conquest I (820,824 km/h).  Zatím co rekordní verze splnila svůj účel, prototyp vojenské verze se přes veškerou snahu nepovedl. Vojenská verze byla vybavena křídlem o větším rozpětí, standardním motorem, chladiči a výzbrojí kanónu ráže 20 mm a dvou kulometů 7,92 mm. Křídlo a chladiče byly několikrát upravovány. Ale ani poslední úpravy nevedly k použitelnému stíhacímu letounu. Nakonec posloužil Me 209V-4 k propagandistickým účelům.

   Model Me 209V-4 je rozdělen do dvou rámečků dílů ze šedého plastu, doplňuje je vstřikovaná kabina. Drobné díly byly navrženy ve 3D a jsou lisovány z kovové formy. Obtisky obsahují označení pro dvě podoby Me 209V-4. Kamufláž A presentuje Me 209V-4 jako objekt propagandy, kdy představoval “standardní stíhačku Luftwaffe”. Tehdy nesl číslo 14 a kresbu hadů z obou stran přídě. Podobu ze zkoušek s kódem CE+BW ukazuje kamufláž B.